Strana 3.
23. dubna 2011 v 10:30
17.3.

po dlouhé době...Ahoj
právě sem vstala a snažím se to tady všechno přežít. Úkoly moc nedělá zatím sem ze všech udělala jen dva, až bude hodina tak čestný, že ten úkol udělám. Dlouho sem se neozvala a to proto, že se nic nedělo a nebylo o čem psát, Ryen pořád nikde, pořád ty samé dopisy, pořád ti samí lidé. Ale včera se úplně všechno spiklo. Tatínek! Ten zamindrákovanej idiot se po šesti letech vzpomněl, že má dceru! Poslal mi dopis, jak milé. Jsem ho ani nečetla a se slovem ,,nenávidím tě" jsem mu ho poslala zpátky. No co? Snad si nemyslí, že jeden dopis spraví to jak na mě šest let kašlal ignoroval. No a jak sem byla naštvaná tak sem se pohádala s jednou druhačkou, jejda to mě tak mrzí. Ne nemrzí a to co udělala pak můj názor na ni jen podpořilo. Zapálila mě, no jo, přežiju. Kromě zničeného hábitu a trochu ohořelých vlasů se nic nestalo. Hábit mám náhradní a vlasy jsem si večer trochu prostříhala a zkrátila, aby to nešlo poznat. a nikomu to říkat nebudu, tu radost jí neudělám a navíc by jí to stejně prošlo a ten hlavní důvod je ten, že by o body stejně přišel Havraspár. A tohle mě přivedlo k zamyšlení nad tím proč tu blondýnu nenávidím. A "génius" Beatrica na to přišel. Je strašně podobná Nikky. Sladká blonďatá francouzka, které vždycky všechno projde. Je jí neuvěřitelně podobná vzhledově takže tahle holka za to ani nemůže, ale vysvětlovat jí to nebudu! Za prvé-nic jí do toho není, za druhé- nezajímalo by to, za třetí- nepochopila by to. No nic mám hlad takže mizím do síně.
právě sem vstala a snažím se to tady všechno přežít. Úkoly moc nedělá zatím sem ze všech udělala jen dva, až bude hodina tak čestný, že ten úkol udělám. Dlouho sem se neozvala a to proto, že se nic nedělo a nebylo o čem psát, Ryen pořád nikde, pořád ty samé dopisy, pořád ti samí lidé. Ale včera se úplně všechno spiklo. Tatínek! Ten zamindrákovanej idiot se po šesti letech vzpomněl, že má dceru! Poslal mi dopis, jak milé. Jsem ho ani nečetla a se slovem ,,nenávidím tě" jsem mu ho poslala zpátky. No co? Snad si nemyslí, že jeden dopis spraví to jak na mě šest let kašlal ignoroval. No a jak sem byla naštvaná tak sem se pohádala s jednou druhačkou, jejda to mě tak mrzí. Ne nemrzí a to co udělala pak můj názor na ni jen podpořilo. Zapálila mě, no jo, přežiju. Kromě zničeného hábitu a trochu ohořelých vlasů se nic nestalo. Hábit mám náhradní a vlasy jsem si večer trochu prostříhala a zkrátila, aby to nešlo poznat. a nikomu to říkat nebudu, tu radost jí neudělám a navíc by jí to stejně prošlo a ten hlavní důvod je ten, že by o body stejně přišel Havraspár. A tohle mě přivedlo k zamyšlení nad tím proč tu blondýnu nenávidím. A "génius" Beatrica na to přišel. Je strašně podobná Nikky. Sladká blonďatá francouzka, které vždycky všechno projde. Je jí neuvěřitelně podobná vzhledově takže tahle holka za to ani nemůže, ale vysvětlovat jí to nebudu! Za prvé-nic jí do toho není, za druhé- nezajímalo by to, za třetí- nepochopila by to. No nic mám hlad takže mizím do síně.
Strana 2.
2. dubna 2011 v 12:36
27.1.

Za dva dny moc změn...Londýn -> Prasinky -> hrad a spousta lidí. A dokonce sem zjistila že nejsem tak nespolečenská. V Londýně jsem se v kotly seznámila s Lou a Alexem. Byla jsem trošku zakřiknutá takže jsme si moc nepopovídali. Pak po cestě do Prasinek ve vlaku s Rayenem číslo jedna. Moc sme si nepovidali protože hned po Ahoj jsme oba skončili na zemi, když se vlak začal nějak divně hýbat. Zastavil, svěla zhlasla a objevil se portál, který nás oba vtáhl a my dopadli na zem na náměstí v Prasinkách. Tam sem se seznámila s Amandou a ,,Ječící Pradou" asi bych si mohla zjistit jak se jmenuje ve skutečnosti. Cesta na hrad byla studená! Hodně studená! Převrátila se mi loď...dvakrát! Takže sem i s Amandou a Ječící Pradou skončila ve vodě. Pak mě něco chytilo za nohu a hodilo na břeh. Modrá barva zůstala bez poškození. Zázrak. Byla jsem zařazená do havraspáru a si budu hrát famfrpál(až zjistím co to je). No pak sem se seznámila s Rayenam číslo dvě. Byl užasnej milej a fajn. Mluvili sme solu o sportu a komixech. Od tet mu budu říkat Leonardo...au? To moje studium nedopadne dobře..vyhodí mě po dvou týdnech!
Beatrice Alexa London
2. dubna 2011 v 11:38

Celé jméno: Beatrice Alexa London
Národnost: anglická
Původ: smíšený
Popis: Bea měří okolo 170ti centimetrů. Je to hubená s dívka s velice bledou pletí. Má dlouhé vlasy, obarvené na tyrkysově modrou s černým podbarvením. Jejímu obličejí dominují velké zelenomodré oči, mandlového tvaru, orámované černými řasami a tužkou na oči. Malí nos má ozdobu v podobě piercingu, který si téměř nikdy nemění a nechává si pořád ten samý. Má úzké, růžové rty, které zakrývají bílé rovné zuby. Obočí si vytrhává do tenké linky.
Ve volném čase nosí čekné kalhoty, tenisky a černý nebo modrý top. Když je chladno téměř pokaždé má svoji milovanou černou mikinu přez hlavu. Ve škole má uniformu a mířila se i s tím, že musí nosit sukni, kterou ze srdce nenávidí. Šperky vůbec nenosí, je to podle ní zbytečnost.
Národnost: anglická
Původ: smíšený
Popis: Bea měří okolo 170ti centimetrů. Je to hubená s dívka s velice bledou pletí. Má dlouhé vlasy, obarvené na tyrkysově modrou s černým podbarvením. Jejímu obličejí dominují velké zelenomodré oči, mandlového tvaru, orámované černými řasami a tužkou na oči. Malí nos má ozdobu v podobě piercingu, který si téměř nikdy nemění a nechává si pořád ten samý. Má úzké, růžové rty, které zakrývají bílé rovné zuby. Obočí si vytrhává do tenké linky.
Ve volném čase nosí čekné kalhoty, tenisky a černý nebo modrý top. Když je chladno téměř pokaždé má svoji milovanou černou mikinu přez hlavu. Ve škole má uniformu a mířila se i s tím, že musí nosit sukni, kterou ze srdce nenávidí. Šperky vůbec nenosí, je to podle ní zbytečnost.
Životopis: Narodila se jako jedináček v přímořském městečku blízko Bostonu. Vyrůstala na menším farmě s otcem Lukasem, matkou Emily a chůvou Nikky. V jejích osmi letech nachytala matka, otce s Nikky. Ještě ten den je otec opustil, Beaina matka začala pít a o pár dnů později zapálila svému manželovi dům ve kterém bydlel i s Nikky. Bea přišla i matku, které skončila v léčebně a později na psychiatrii. Beatrice se musela přestěhovat k tetě z matčiny strany do Oxfordu kde žila s bratrencem, sestřenicí, tetou a strýcem v malém bytě. Ve všedních dnech po škole často se střenicí chodila nakupovat a o výkendech chodila s bratranec na lezeckou stěnu, zimní stadion nebo do jiného sportovního centra. Musela pravidelně docházet k psychologovi protože ji ta událost s rodiči prý poznamenala. Když jí přišel dopis z bradavic teta to dlouho odmítala, ale nakonec svolila.

Strana 1.
31. března 2011 v 13:49
24.1.2041

Milý deníčku,(jak originální)
dostala jsem tě od bratrance Marca. Teď sedím v rychlíku do Londýna a uvažuju o tom jak bude vypadat Londýn, Příčná ulice a všechny tyhle magické věci. Ale než se pustím do úvah o tom co mě čeká vypíšu se ti z ,,traumat"(jak říká psycholog), které mě potkala v dětství. Měla sem je fantastický, žili jsme v rodinném domě na venkově s dvěma psy a čtyřmi kočkami. Táta byl super, máma super a moje chůva Nikky úžasná.Bohužel se Nikky nezdála úžasná jen mě, ale i tátovi takže v mých osmi letech jsem přišla o tátu i nejlepší kamarádku. Máma se z toho sesypala a začala pít. Jednou večer se šíleně opila a odešla, nechala mě doma samotnou. O pár hodin později přijeli policajti a teta Ellisabeth, nikdo mi nechtěl říct co se stalo, všichni bylo bledí a balili moje věci. Přestěhovala jsem se k tetě a až po několika týdnech jsem se dozvěděla co se stalo. Máma jela autem do vedlejšího města, kde bydlel táta s Nikky a zapálila jejich dům. Nikomu se nic nestalo, ale máma skončila na psychiatrii. Táta mě nechtěl tak jsem se odstěhovala k tetě do třípokojového bytu kde bydlelo i se mnou pět lidí. Město a vesnice, dům a byt, lidi a prázdnota. Všechno bylo jiný. Teta usoudila, že bych měla chodit k psychiatrovi, protože jsem o tom co se stalo nechtěla s nikým mluvit. Ale později se ukázalo, že ani on nebyl ten s kým bych o tom chtěla mluvit. Mám ráda svou bublinu do které nikoho nepouštím, mám ráda ticho a samotu a hlavně mám ráda, když si mě nikdo nevšímá, když sem pro ostatní vzduch a ne střed pozornosti. To psaní mě unavilo, tak zamknu kupé a na chvíli si zdřímnu....
